Portrét – Paní Zálabská, tanečnice
06 / 13Škvorecké tváře

Eva Zálabská

Tanečnice
„Aby si lidé řekli, že se mnou byla vždycky legrace.“
Ocenění fotografie · 1 ocenění
Rozhovor

Příběh fotografie

Ptala se Martina Tomišková

Jaké to bylo být součástí tohoto focení?

Mně se to líbilo, brala jsem to jako čest, že jsme byli vybraní. Připadalo mi hezké, že se z nás stanou takové „Škvorecké figurky“, obličeje obce. Bylo mi sympatické, že Radek a Leo si nás vybrali do tohoto projektu.

Co pro vás znamená koníček, při kterém vás fotograf Radek zachytil?

Ta fotka vystihla tak trochu moji teatrálnost. Radek vždycky zdůrazňoval, že ráda tančím s Jardou, a i na focení jsme se snažili zachytit tu pohodu, rej, legraci. Takže tam je kus mého tance i herectví.

Vzpomínáte si na okamžik z focení, který vás nejvíc rozesmál nebo dojal?

Měla jsem radost, že mě fotí. Zkoušeli jsme různé pózy s vějířem, chvilku mě rovnal, ale celkově to bylo příjemné a rychlé. Bylo to pro mě potěšení.

Co byste chtěla, aby si lidé zapamatovali, když se na vaši fotku podívají?

Aby si lidé řekli, že se mnou byla vždycky legrace. To je pro mě důležitější, než aby si pamatovali, že jsem byla pořádkumilovná nebo dobře vařila. Chci, aby bylo znát, že jsem měla ráda smích a srandu.

Jaké to je být součástí vzpomínek na náš městys?

Je hezké, že až se lidé podívají na ty fotky, řeknou si: „To byla ona, to jim to spolu slušelo, když tančili.“ A třeba si připomenou i divadlo, které jsem hrála. Myslím, že to jsou vzpomínky plné smíchu a přátelství.

Očima fotografa

Střípky z fotografování

Paní Eva Zálabská, když se noblesa potká s parketem.

Další portrét do sbírky a tentokrát dáma, která má v malíku jak polku, tak potlesk. A to je přesně naše paní Eva Zálabská.

Na plese jí patří parket a na jevišti scéna. Když jsme řešili styl, v hlavě mi naskočila první republika: elegance, perly a špetka divadla.

Navrhl jsem dlouhou cigaretovou špičku – takovou tu filmovou rekvizitu, se kterou se z gest stávají věty. Eva se usmála a řekla: „Díky, ale to už ke mně nepatří.“ Správně. Autenticitu respektuju, takže špička šla ze hry a nastoupil vějíř. A hele, také funguje skvěle. Příběh, gesto, rytmus. „Když noblesa tancuje, čas si sedne do kouta a mlčí.“

Fotografie je o emocích. Ten den tančily v rytmu vějíře.

Radek Pohnan
Pro fotografy

Věci technické

ISO
400
Clona
f/4,5
Čas
1/320 s
Ohnisková vzdálenost
80 (60) mm
Výsledná fotografie
TIFF, 8 736 × 11 648 px, 610 MB
Stativ
ano
Postprodukce
Capture One, Photoshop
Místo
ateliér ve Škvorci
Pozadí
textilní
Světlo
dvě stálá LED světla
Další tváře

Třináct lidí, třináct příběhů