pan Zálabský, muzikant
Příběh fotografie
Jaké to bylo být součástí tohoto focení?
Cítil jsem se dobře. Obdivoval jsem u Radka, že z obyčejné garáže dokázal udělat pěkné studio a že fotky vyšly moc hezky.
Co pro vás znamená koníček, při kterém vás fotograf Radek zachytil?
Ke kontrabasu jsem se dostal náhodou, kamarádi potřebovali basistu. Koupili mi kontrabas, já si začal shánět noty a učil se. Hrál jsem pak s různými partami, jezdil s basou i po světě. Dodnes mě to těší a basa je kus mého života.
Vzpomínáte si na okamžik z focení, který vás nejvíc rozesmál nebo dojal?
Leo Dittmann mi radil, jak se mám tvářit, abych vypadal, že opravdu hraju na kontrabas. Tak jsem prostě hrál, a Radek mě u toho vyfotil. U mě to šlo rychle, na první dobrou.
Co byste chtěl, aby si lidé zapamatovali, když se na vaši fotku podívají?
Aby bylo vidět, že jsem pro každou srandu. Hlavně, aby se lidi bavili, zpívali, nehádali se a měli se rádi.
Jaké to je být součástí vzpomínek na náš městys?
Mám radost, že na fotkách zůstane i kus mě. Lidé si možná řeknou: „To byl on, pěkně hrál“. A taky, že jsem byl vždycky mezi těmi, co uměl lidi spojovat.
Střípky z fotografování
Jardu jsem měl původně v hlavě jako výčepního – s půllitrem v ruce, čapkou na hlavě a tím typickým výrazem „co to bude, mladej?“. Ale osud (a Jarda) to zařídili jinak. Dorazil s basou. A ne, nebyla to žádná malá basa, ale poctivý kontrabas – kus dřeva, který má vlastní poštovní směrovací číslo.
Upřímně, měl jsem strach, jestli se tenhle velikán vůbec vejde do mého punk studia ve Škvorci. Fotili jsme 13. října 2024 a už při první minutě bylo jasné, že basa je Jardova srdcovka. Nenechal si na ni ani sáhnout – inu, muzikant. Chápu, my fotografové si taky svoje milované „hračky“ nepůjčujeme.
A pak přišel moment, kdy se všechno změnilo. Ve studiu byl i Leo – dobrá duše celého projektu a taky muzikant. Ten Jardu jen tak mimochodem navedl: „Tak si prostě zahraj.“ No a najednou se hrálo, skoro i zpívalo, a já? Já jsem měl plné ruce práce, abych ten okamžik zachytil.
Na výsledné fotce vidíte Jardu, jak s úsměvem hladí struny své basy. Měkké světlo kreslí tvary nástroje, hřejivé tóny pozadí ladí s jeho kostkovanou košilí a všechno dohromady má atmosféru starých jazzových klubů, kde se hudba nehraje pro peníze, ale pro radost.
Fotografie je o emocích. Ten den byla radost slyšet i vidět.
Věci technické
clona: f/4.5
čas: 1/320 s
o. vzdálenost: 80 (60) mm
parametry výsledné fotografie (tiff): 8342 x 11122 px, 556 MB
stativ: ano
postprodukce: capture one, photoshop
foceno v ateliéru ve Škvorci
bylo použité textilní pozadí
byla použitá dvě stálá LCD světla
