pan Naegele, reportér
Příběh fotografie
Jaké to bylo být součástí tohoto focení?
Zavolal mi Radek Pohnán, že připravuje sérii fotek místních lidí pro svoji vernisáž a požádal mě, abych i já byl jednou z tváří, a já řekl: „Dobře.“ Bylo to jednoduché, žádná věda.
Vzpomínáte si na okamžik z focení, který vás nejvíc rozesmál nebo dojal?
Ano, chtěl, abych měl na fotce mikrofon. To mě pobavilo, protože od dob, kdy jsem vysílal ze Svobodné Evropy nebo Hlasu Ameriky, se technologie změnila k nepoznání. Ale souhlasil jsem.
Co pro vás znamená koníček, při kterém vás fotograf zachytil?
Mně šlo vždycky hlavně o terén. Být venku mezi lidmi, slyšet, co je trápí, co se děje. Mikrofon a magnetofon k tomu patřily, ale sedět jenom v kanceláři, to pro mě nikdy nebylo. Mám rád kontakt s lidmi.
Co byste chtěl, aby si lidé zapamatovali, když se na vaši fotku podívají?
Těžko říct, co ve fotce uvidí. Ti, kteří mě znají, si možná vybaví moji práci v rozhlase, mladší generace už asi ne. Ale kdyby mě náhodou potkali venku se psem, poznají mě určitě.
Jaké to je, být součástí vzpomínek na náš městys?
To se ukáže až časem. Ale je milé, že si na mě někdo vzpomněl. Krátce po návratu z Kosova, někdy v roce 2017 nebo 2018, mě pozvali na besedu, a přišlo opravdu hodně lidí. A právě tohle je pro mě důležité. Když lidé přijdou, zajímá je to a chtějí poslouchat, tehdy to celé dává smysl.
Střípky z fotografování
Další setkání před objektivem a skvělý pan Jolyon Naegele. Americký novinář, který patřil k hrstce akreditovaných, česky mluvících a zároveň nekomunistických reportérů v předrevolučním Československu, tehdy jako zpravodaj Hlasu Ameriky pro střední a východní Evropu.
Termín focení jsme kvůli pár peripetiím párkrát protočili, ale aspoň měl koncept čas uzrát.
Původně to měl být „redaktor s mikrofonem a starým rádiem“. Nakonec jsme zvolili střídmější a výmluvnější scénu: mikrofon jako symbol hlasu, v pozadí tabule hraničního pásma s nádechem ostnatého drátu. Jako malá připomínka doby, kdy byli lidé zamčení ve vlastní zemi. A zároveň velké přání, ať už to tak nikdy není.
A bonus na závěr? Zjistil jsem, že Jolyon vystudoval fotografii. Naštěstí jsem to slyšel až po posledním cvaku. Jinak bych se tvářil jak student u státnic a třásla by se mi i stativová destička.
Fotografie je o emocích. Ten den byla radost slyšet i vidět.
Věci technické
iso: 200
clona: f/2.2
čas: 1/250 s
o. vzdálenost: 80 (60) mm
parametry výsledné fotografie (tiff): 8137 x 10850 px, 530 MB
stativ: ano
postprodukce: capture one, photoshop
foceno v ateliéru ve Škvorci
bylo použité textilní pozadí
byla použitá dvě stálá LCD světla
