pan Kotál, muzikant
Příběh fotografie
Jaké to bylo být součástí tohoto focení?
Radka mám rád, vážím si jeho práce, tak mi jeho nabídka udělala radost. Focení s Radkem mě bavilo.
Co pro vás znamená koníček, při kterém vás fotograf Radek zachytil?
Hudbu miluji. Provází mě od dětství. Klavír bych na focení těžko přinesl a při rozhodování nad akordeonem vyhrála kytara. Na konzervatoři to ale bylo opačně.
Vzpomínáte si na okamžik z focení, který vás nejvíc rozesmál nebo dojal?
Máme s Radkem svůj vlastní, společný způsob humoru a ten jsme si teda užili. Radek už teda chtěl končit, měl splněno. Ale já mu povídám, hele pojďme udělat ještě tuto pózu. Takže hádám, že jsme si to teda užili opravdu oba a to naplno.
Co byste chtěl, aby si lidé zapamatovali, když se na vaši fotku podívají?
Tohle jsem já. Takže asi: „Tohle je Robert“. Ti, ke kterým mám blízko, mě tak znají.
Jaké to je být součástí vzpomínek na náš městys?
Škvorec a Třebohostice jsou místem, které mám moc rád, kde chci zůstat už napořád. Protože místo dělají lidi a mně je mezi Škvoreckými opravdu moc dobře.
Střípky z fotografování
Další portrét do sbírky. A není ledajaký, je to prostě Robert. Domlouvali jsme se dlouho: jak ho vlastně zachytit? Naše společné ČVUT by svádělo k technice, ale on z toho utekl přímo k volantu. Založil jednu z prvních autoškol, nejen v televizi radil jako dopravní expert, řídil skoro všechno, co má pedál… a když už ho silnice omrzely, udělal si ještě pilotní zkoušky. První nápad byl tedy jasný: něco s motory, jeho retro imitací kukly.
Jenže Robert měl i druhou polohu, byla to konzervatoř, psaní písniček a knížek. A my ho z hospůdky znali hlavně jako chlapa s kytarou, co dokáže během dvou akordů ztišit celý lokál. Tak jsme nakonec šli po hudbě. A udělali jsme dobře.
Fotografování si užíval jako profík z obrazovky. Já už popravdě sahal po krytce objektivu a Robert měl pořád další nápad. „Ještě takhle, a co kdybych…“ No znáte to. Jsem moc rád, že jsme to spolu dotáhli právě takhle, s kytarou, s jiskrou v očích a s příběhem, který byl celý jeho.
Robert už tu bohužel není. Ale tenhle portrét hraje dál. Čest jeho památce.
Fotografie je o emocích. Ten den byla radost slyšet i vidět.
Věci technické
iso: 250
clona: f/3.2
čas: 1/400 s
o. vzdálenost: 80 (60) mm
parametry výsledné fotografie (tiff): 8174 x 108987 px, 535 MB
stativ: ano
postprodukce: capture one, photoshop
foceno v ateliéru ve Škvorci
bylo použité textilní pozadí
byla použitá dvě stálá LCD světla
