pan Kopecký, hasič

Jaké to bylo být součástí focení?

Oslovil mě Radek, že chystá vernisáž fotografií, portrétů lidí ze Škvorce. 

Já mu povídám: „Prosím tě, čím já bych byl významný?“ A on na to: „Vždyť jsi člověk, který vždycky pomáhal, kde se dalo. Hasič tělem i duší.“

Co pro vás znamená koníček, při kterém vás fotograf zachytil?

Je to celý můj život. Já jsem hasičem od malička. Táta s mámou byli hasiči v Úvalech a já jsem s nimi od pěti, šesti let chodil do hasičárny. 

Vzpomínáte si na okamžik, který vás při focení pobavil?

No jasně. Radek měl nápad s hořící sirkou. Pořád mi říkal: „Škrtni sirkou, dívej se na stranu, teď zas jinak“, nakonec jsme se u toho nasmáli. Radek je profík a pozitivní člověk, takže to byla pohoda. Ateliér neshořel, sirku jsem včas sfouknul.

Co byste chtěl, aby si lidé zapamatovali, když se na vaši fotku podívají?

Já nejsem žádný významný člověk. Ale když už, tak ať vidí, že jsem něco dělal pořádně a srdcem. 

Jaké to je být součástí vzpomínek na městys?

Vždycky říkám, že když člověk něco dělá, tak to má dělat tak, aby to k něčemu bylo.