pan Eremeev, zámecký pán
Příběh fotografie
Jaké to bylo být součástí tohoto focení?
Být součástí Radkova projektu bylo úplně jiné než běžné focení. Nebyla potřeba žádná „póza“, formální oblečení ani make-up. Atmosféra byla pohodová, s úsměvem, skleničkou a pokecem. Stačilo být přirozený, občas se podívat do objektivu, a focení se tak stalo přirozenou a radostnou zkušeností.
Co pro vás znamená koníček, při kterém vás fotograf Radek zachytil?
Můj koníček je prostý, trávit čas s rodinou a přáteli, povídat si, sdílet chvíle, i ty zdánlivě „obyčejné“. Je to pro mě způsob, jak vnímat svět kolem sebe, zamyslet se a užít si přítomnost, aniž bych cokoli hodnotil. Zachycení těchto momentů na fotografii ukazuje hodnotu obyčejných, přirozených okamžiků.
Vzpomínáte si na okamžik z focení, který vás nejvíc rozesmál nebo dojal?
Zaujalo mě hlavně technické vybavení. Je neuvěřitelné, jak se změnila fotografie od dob černé komory a chemikálií po moderní světelnou techniku. Osobně mě to dojalo i proto, že jsem kdysi sám fotil, vyvolával a tiskl černobílé fotografie. Možná jednou s Radkem uskutečníme projekt „Fotografie o fotografii“.
Co byste chtěli, aby si lidé zapamatovali, když se na vaši fotku podívají?
Každý v ní uvidí něco svého, něco, co ho přitáhne nebo odradí. Rád bych ale, aby si lidé odnesli hlavně radost ze života a pocit víry v sebe sama.
Jaké to je být součástí vzpomínek na náš městys?
Je pro mě velkou ctí stát se součástí vzpomínek na Škvorec. Tento životní prostor je pro mě významný a díky Radkovým fotografiím budou zachyceny okamžiky, které mohou inspirovat a těšit i ostatní. Je to příležitost sdílet kousek svého života s místní komunitou a stát se součástí její historie.
Střípky z fotografování
Věci technické
Portrét tentokrát s panem Dmitrijem „Dinem“ Eremeevem. Muž, který vzal zámek s demoličním výměrem z roku 2008, oprášil ho od pavučin i papírových razítek a vrátil ho mezi živé. Mimochodem, zámek tehdy ruina kdysi figurovala na seznamu nejohroženějších památek na 89. místě. Dnes? Místo padacího mostu je tu padací čelist z dobrého jídla.
Dino totiž kromě záchrany zámku vede i sousední restauraci. Italské chutě tu podává s lehkostí, kterou člověk má, když má další kořeny ve slunné Itálii.
A je tu ještě jedna věc, tenhle zámecký pán je nebezpečně fotogenický. Kdykoliv jsem ho potkal na akcích, foťák ho opravdu miloval.
Záměr pro portrét byl jasný: představit „pána zámku“ s patřičnou rekvizitou.
Dino ale dorazil bez rekvizit… takže jsme si přiťukli na zdraví a nechali mluvit výraz, sklenku a dobrou náladu.
Tímhle bych tuhle malou sérii skoro uzavřel, a že končí hezky v teple a s úsměvem.
Fotografie je o emocích. Ten den byla radost slyšet i vidět.
iso: 100
clona: f/2.0
čas: 1/200 s
o. vzdálenost: 80 (60) mm
parametry výsledné fotografie (tiff): 8736 x 11648 px, 611 MB
stativ: ano
postprodukce: capture one, photoshop
foceno v ateliéru ve Škvorci
bylo použité textilní pozadí
byla použitá dvě stálá LCD světla













